Měsíc na hladině

Být teď a tady v tiché noci
a zapomenout na sliby,
které se náhle, lehce ztrácí
ve chvíli, kdy tě políbil.
Jsme hrou dvou stínů
o nevině,
o dětech země
v zlé době…
A měsíc plynul
po hladině,
byla jsi ve mně,
já v tobě.


Bílé víno nám plete hlavu
a točí hvězdy dokola,
soumrak se snáší na Pálavu,
počkáme až nás zavolá.
Snad mě máš ráda
jako včera,
kdy obzor ztemněl
sám v sobě…
A měsíc padal
do jezera,
byla jsi ve mně,
já v tobě.


V červeném vínu housle znějí,
táhlý tón smutně veselý,
a budem zpívat o naději,
k ránu pak vyjdem do polí.
Až budem staří
vzpomenem si,
jak seděli jsme
na hrobě…
A měsíc zářil
nad vinicí,
byla jsi ve mně,
já v tobě.
 
Milan Valenta na Facebooku