Sám před sebou

Zas ten známý hluk nádraží
a nových nadějí,
rytmus, kdy kola naráží
na spoje kolejí,
ty vlaky jedou nevím kam,
tvůj se nevrací,
dávno je, co tě nehledám
ráno v ulicích.

Rf.
A tak jen sám před sebou utíká,
sám před sebou utíká…

Je to jak tajné znamení,
ty stromy podél cest,
osamělí a ztracení
uprostřed velkoměst,
herny a čísla jackpotů,
těch, co prohrají,
odváží svoji samotu
noční tramvají.

Rf.

Svobodárna na předměstí
a kytka uvadlá,
srdcová dáma pro štěstí
za rámem zrcadla,
po skříních láhve od piva,
popel cigaret,
jeden každý tu přežívá,
tady je tvůj svět.

Rf.

 
Milan Valenta na Facebooku